TŘEŠŇÁK MÍŘÍ DO ROTES BERLIN
Posluchači v Karlových Varech se mohou zítra vydat na koncert undergroundového písničkáře.
Karlovy Vary - Undergroundový písničkář Vlastimil Třešňák zamíří ve středu do karlovarského klubu Rotes Berlin. Začátek koncertu je ve 20 hodin.
Písničkář vydal páté řadové album s trochu tajemným názvem Skopolamin. Novou desku ovšem případněji snad ani nazvat nemohl. Skopolamin je rostlinný alkaloid z blínu černého vyvolávající poruchy paměti a neschopnost úsudku. Byl zneužíván v padesátých letech při politických procesech, protože po něm údajně mluvil pravdu i ten, kdo to neměl v úmyslu.
Hořký lyrik, jak si ho pamatujeme z koncertů v sedmdesátých letech i z jeho alb Zeměměřič a Koh-i-noor vydaných kdysi ve Švédsku, svou tvorbu do jisté míry zpolitizoval. Přitvrdil v názorech, v naléhavosti, ve slovníku i ve zvuku svého elektrického Bandu.
Dynamičtější je též jeho přístup k vlastní tvorbě, k její prezentaci. V minulosti lačným posluchačům ordinoval dlouhé čekací lhůty, pelyněk svých poetických výkřiků jim do koktejlů domácích diskoték přidával po kapkách. S předchozím albem Inventura otálel deset let. Nyní, se stejnou kapelou, připravil hudebně spřízněnou, tím ale též méně překvapivou sérii nahrávek už za dva roky. Některé písně tentokrát jistě mohly déle zrát, avšak průměru se i tady Třešňák vymyká jednoznačně. Dvanáct skladeb písničkářovy nové bigbítové desky rozhodně není určeno k pohodovému poslouchání. Ale to od samorostlého rebela ani očekávat nemůžeme. Kolekce v naprosté většině nových písní autora, zpěváka a hudebníka, který je od konce šedesátých let spojen s tím nejzajímavějším na české folkové a folkrockové scéně, působí trochu jako zlý sen, z kterého se nelze probudit. Třešňákův zakouřený hlas řízně glosuje tragikomické reálie naší „blbé nálady“ hned v úvodní písni: „Z bláta do louže, z průseru do průseru, chudák nevinná Kramářovic vila, komunista mě zastupuje v Bruselu, kickboxer zpívá písně Karla Kryla.“
Tam, kde se Třešňákovi vrstevníci uměřeně zařazují k romantizujícím textařům, karlínský desperád se zařazení vzpírá. Kdysi metaforické texty zjednodušil na punkerské slogany. Například ve skladbě Hej, vy bozi! se jeho slovník přiblížil hospodě, kde před „závěrečnou“ pomalu opadá euforie a nastupuje podráždění. Ale i to umí Třešňák mistrovsky zklidnit. Doprostřed alba zařadil starší, skvostně zaranžovanou Monu Lisu. První část nové nahrávky známé písně předestírá pro něj typickou, nezaměnitelně folk-šansonovou polohu, až po chvíli zrytmizovanou do rockového nápřahu. V podobně folkrockové náladě následuje i titulní, opět průzračně instrumentovaná píseň, v níž zpěvákův rozedraný hlas láme srdce každého citlivého posluchače.
Pak ovšem znovu nastupuje plnokrevný zvuk elektrifikované skupiny stupňující se až k hardrockovému soundu nahrávky Tvrdý Y. Hned po ní ovšem muzikanti hravě swingují ve skladbě Cirhóza a v závěrečné písničce Znouzectnost se vrací starý známý Vlastimil Třešňák, dvanáctistrunnou kytarou a foukací harmonikou vykřesávající jiskru karlínského blues, pocitu, který má zadřený pod kůží i se svým splněným snem o vlastní bigbítové kapele.
Regionální mutace| Mladá fronta DNES - karlovarský kraj
Autor: (ldr, rep)