VOLF: KONCEPCI JSEM SE NIKDY NEZPRONEVĚŘIL
Karlovy Vary – Za deset let, co existuje klub Propaganda, se v jeho prostorách odehrála nespočetná řada koncertů všemožných žánrů, přehlídek i divadelních vystoupení. O jednotlivých akcích i souhrnných ohlédnutích za Propagandou bylo napsáno hodně. Není zase asi tolik návštěvníků klubu, kteří by věděli, že šéf Propagandy František Volf se věnuje organizování koncertů již polovinu svého života. Vlastně jen o málo déle se známe. Volfem pořádané akce v nedalekém Ostrově, kde řadu let žil, byly svého času vedle pražských polo či plně ilegálních koncertů, jedinou vyhlášenou příležitostí. Plně jí také využívali zájemci z celé republiky. "První oficiální koncert jsem uspořádal 19. září 1982, kdy v ostrovské Jídelně vystoupil Vladimír Merta. Příští rok bych chtěl udělat jeho koncert přesně ve stejný den," říká Volf.
Čím to, že zrovna Merta byl "první oficiální"?
Dříve bylo běžné, že se organizovaly koncerty po bytech. Merta ale v bytě vystupovat nechtěl. Na jednom z takových vystoupení v Karlových Varech, byl to písničkář Pepa Nos v bytě Víti Škorpila, mě napadlo, proč se nepokusit o oficiálně povolenou akci. Nakonec se to podařilo, samozřejmě přes razítko SSM (pro nepamětníky: SSM je zkratka Socialistického svazu mládeže - pozn. aut.). Následovaly pak další koncerty, na nichž hráli Pepa Streichl, Oldřich Janota, znovu Merta, Jakub Noha a Bluesberry.
Nemohlo dlouho trvat, než se o koncerty začne zajímat policie, respektive její tajná složka StB. Ti přijeli na čtvrtý koncert, zatím nikoho nesebrali, ale hrozně všechny prudili. Následně dělali problémy muzikantům, třeba Jakub Noha přišel o zřizovatele.
Kdy jsi původně folkové akce rozšířil o bigbíty a zejména přehlídky?
V únoru 1993 jsem udělal Žlutého psa, v dubnu Originální pražský synkopický orchestr a v červnu už byla první přehlídka alternativy. Hrály na ní kapely FPB, Visací zámek a Abraxas. Za FPB, z nichž později vznikla kapela Už jsme doma, přijeli snad všichni pankáči ze severních Čech. Tenkrát bylo po Ostrově hodně barevno. V témže roce ale vyšel v Tribuně proslulý článek Nová vlna se starým obsahem a proti celé neoficiální hudební scéně začalo obrovské tažení.
Ale mezitím jsi ještě stihl udělat několik dalších přehlídek.
S většími či menšími problémy ještě několik, ale v roce 1985 se to už muselo jmenovat Mladá scéna. Na druhou stranu to byla skutečně vyhraněně alternativní přehlídka. Často jezdil do Ostrova hrát třeba Mikoláš Chadima, pokaždé pod jiným názvem. Pak nastoupila velká neochota cokoliv povolit, ale mezitím jsem se dostal v roce 1986 jako dramaturg na pražský Rockfest. V Praze zatím nejhorší vlna zákazů a nahánění trochu povolila a Rockfest byla přehlídka, kterou v podstatě svazáci dostali rozkazem.
Přesto se tam ale díky dramaturgům objevila snad kompletní sestava toho nejzajímavějšího, co se tehdy na neoficiální scéně odehrávalo. Ty jsi pak pod podobným názvem udělal přece další z ostrovských přehlídek.
To bylo v květnu 1987 a nazval jsem to Ozvěny Rockfestu, aby proti tomu nemohl nikdo nic moc namítat. Pak jsem ale od srpna přešel do karlovarského M klubu a v Ostrově jsem skončil. Do té doby jsem tam dělal i pravidelně Folkové Velikonoce a Folkové Vánoce. V M klubu jsme udělali také řadu akcí mimo povolené věci. Řekl bych, že tam hrálo všechno, co se tehdy na hudební scéně dalo sehnat. Rád vzpomínám třeba na velkou akci Šance pro volný čas, kde hrála divadla Sklep, Mimóza a Kolotoč, z muziky třeba Vincent Venera. Pak jsem skončil i v M klubu.
Do Propagandy ještě nějaký čas chyběl. Pořádal jsi mezitím ještě nějaké akce?
Hned v prosinci 1989 to byl koncert Jaroslava Hutky, následně Karel Kryl, oba opakovaně, nějaké koncerty jsem pořádal v kulturáku ve Staré Roli. To už se otevřely hranice a v jednu dobu tu byla velká nabídka hlavně belgických a holandských kapel, které hrály za pár korun. První koncert v Propagandě se odehrál 22. srpna 1991, byla to holandská kapela Rubber Maids.
Jak se ti posledních deset let, kdy se hudební scéna měnila a vyvíjela rychleji než kdykoliv předtím, dramaturguje?
Promotérství, postavení programu, to je svým způsobem tvůrčí činnost. Vymýšlíš k tomu třeba různé scény a podobné věci. Dramaturgie daného období musí vždy vycházet z toho, o co mají lidi zájem. Bohužel, teď mám pocit, který jsem měl samozřejmě vícekrát, že nemají zájem skoro o nic. Nebo už možná nechtějí do klubu chodit. Přece jenom je to deset let. Ale myslím, že se mi za ta léta podařilo udělat všechno, co jsem chtěl a co bylo na scéně k mání.
Jak tedy pokračovat?
Budu se asi snažit dělat střídmější program, i vzhledem k situaci v poptávce. Chtěl bych se orientovat hlavně na zdejší kapely, myslím z regionu. Nemám moc chuť dělat velké (a nákladné) koncerty, na které pak stejně lidi nepřijdou. Tím nechci říct, že všechny nabídky budu odmítat. Radši bych ale, aby klub fungoval jako určitá tvůrčí dílna.
Jak vidíš zdejší scénu?
Podle mě je tady hodně zajímavých kapel. On si to možná leckdo ani neuvědomuje, ale jsou tu. Otázkou je, jak často se jim daří hrát. Ta scéna ale rozhodně není vůbec mrtvá, jako byla před pár lety. Jestli se tak ale dá postavit roční program, to nevím.
Co tě nejvíc ve spojitosti s Propagandou mrzí?
Pověst doupěte, kterou získala hned od počátku. Jsem přesvědčen, že je to hlavně tím, že jsme byli první. Kdyby Propaganda vznikla jako třetí, čtvrtý klub v pořadí, byla by situace jiná. Nejvíc mě to mrzelo v souvislosti s prvním primátorem Lokvencem a jeho náměstkem Kulhánkem, kteří vzniku klubu vyšli hodně vstříc. Pak ale zaslechli různé pověsti a drby a nabyli dojmu, že pomohli něčemu špatnému. To mě mrzí pořád, protože dodnes jsem se nezpronevěřil koncepci, kterou jsem jim před desti lety předložil. Skutečně.
autor: Lev Havlíček
24. 8. 2001