SKŘÍTEK Z PLANETY GONG SE ZJEVIL V KARLOVÝCH VARECH
Jako zpráva z jiného světa musela znít příznivcům legendární kapely Gong informace o plánovaném vystoupení jejího šéfa v karlovarském klubu Rotes Berlin. Uplynulou neděli však skutečně australský básník a hudebník Daevid Allen tento sen zhmotnil a představil v Karlových Varech svou zatím poslední formaci University of Errors.
Daevid Allen a význam jeho tvorby pro další vývoj hudebního dění je nepřehlédnutelný. Skutečnost, že Allena, kapelu Gong či britské Soft Machine, které koncem 60. let spoluzakládal, neznají "široké masy" posluchačů, na předchozím konstatování nic nemění.
Úloha předkapely připadla karlovarským Fish Flesh Field & Henry Dollar, kteří tentokrát bez baskytaristy sáhli ke komornějším úpravám svého repertoáru. Úkolu se zhostili se ctí, čekalo se ale na legendu.
Přestože tvorba skupiny Gong byla přítomným vesměs známá, nikdo netušil, co může čekat od současné Allenovy sestavy. University of Errors se vlastně rovná Allen plus hudebníci ze San Franciska, konkrétně z kapely Mushroom, která svým space improvizátorstvím vyloženě padla Allenovy do noty. Hned od prvních tónů se na posluchače valila smršť energie jak zvukové, tak v nasazení hudebníků. University of Errors hrají nesourodou mozaiku všemožných hudebních stylů, přetavených do osobitého jednotného nářezového výrazu, v němž se mísí psychedelie, noise i poetické a hravé Allenovy popěvky. Hned v úvodní skladbě, které předcházelo intro, kdy zpěvák začal koncert mezi publikem zaříkávací mantrou z období Gong Ty jsi já a já jsem ty, předvedl letos pětašedesátiletý skřítek z planety Gong, že mládí ducha nesouvisí ani vzdáleně s fyzickým věkem. Souboj doslova krk proti krku (kytarovému) ukončili Allen s Joshem Pollockem vkleče na zemi, kdy vzájemně hráli na kytaru svého spoluhráče, aniž by si nástroje prohodili.
Pollock, věkem spíše Allenův vnuk než syn, je stylem hry nekompromisní rocker. Je tím, jehož výbuchy energie se zdály být bez konce. Výtečně svoji hrou doplňuje šéfa kapely, který mnohokrát předvedl, co se skrývá pod označením glissando guitar, známém z desek Gong. "Kosmické" zvuky vyluzuje Allen, s přispěním kytarových krabiček a efektů, pomocí odmontované vibrapáky, kterou používá jako smyčec. Protipólem nespoutaného Pollocka je baskytarista Michael Clare, který stojí klidně v pozadí, ale v zahušťování výsledného zvuku je stejně nesmlouvavý, jako spoluhráči. Posledním členem kapely je mladý, ale proklatě zkušený bubeník Warren Huegel, který je v University nováčkem.
V repertoáru bylo možné rozeznat několik starších skladeb. Nejdále do minulosti sáhl Allen v případě dvou písní Soft Machine z prvního alba z roku 1968, rozpoznatelných díky refrénu. Zazněly pochopitelně i skladby z období kapely Gong, například Pot Head Pixies. Skupina má v repertoáru i předělávky od kytaristy Kevina Ayerse (ex-Soft Machine) či od kapely Matching Mole. Ať už šlo v případě starších čísel o skladby převzaté nebo původní Allenovy, vždy se jednalo o zcela vlastní pojetí, které sice ctí originál, ale současně skladbám dá nový rozměr.
Legenda takového kalibru v Karlových Varech ještě nikdy nehrála.
autor: Lev Havlíček, autor je spolupracovníkem redakce
University of Errors, klub Rotes Berlin, Karlovy Vary, 11. 5. 2003
14. 5. 2003