ZA BAREM TEN KLUK
Barman Dan působil za barem klubu jako nepatřičné zjevení. Začátek 90. let byl totiž dobou konjunktury nově vznikajících rockových klubů. Bývaly v podobném designu, snad každý měl na stropě maskáčovou síť, balakrylem začernělé stěny a sem tam nějaké to graffiti. Štamgasti klubů byli buď vesměs postarší metaláci, andrgraundi nebo alternativci, jejichž životní postoj byl poznat už podle oblečení, a tatoo tehdy měli fakt jen největší drsňáci a ne kdejaká středoškolská fifinka. A do toho všeho za barem Propagandy vyčníval barman Dan, s krátkými vlasy pinglovsky ulízanými z čela dozadu, často v košili s límečkem a každý den dohladka oholený… Muzikou až tolik nežil, jak by se na zaměstnance rokáče slušelo, a tehdejší hvězdy Guns $ Roses měl totál na háku. Pivní kecy napitých rockerů ho nebraly, ale byl po uši zamilovaný. Do forda mustanga. Jednu takovou starou kraxnu si koupil v typicky vexláckým tunningu. Někteří rockeři s ním tedy měli už od první chvíle problém, dělení společnosti na máničky, pankáče a vexlácký travolťáky bylo ještě pořád trochu zažitý. Ale časem si obě strany baru na sebe vzájemně zvykly.
Dan byl z navíc z pinglovské rodiny, ale bydlel u svého dědy, který byl typický vyschlý, vrásčitý maďar s krhavýma očima po mnoha litrech vypité barack pálenky. Dědek se potloukal po putykách s houslema a možná, že si hraním opravdu vydělával. Každopádně, vždycky když se někde napral, přicházel úderem půlnoci s houslovým futrálem v podpaží do klubu, aby navštívil svého vnuka a nafasoval další kořalku zadara. A pokaždý sebou přitáhl nějakou starou cikánku a pokaždý jinou! Kdo by tušil, že jich tu je tolik.
Jednou ale přišel sám a zatím co jindy jsme mu nestáli ani za pohled, tentokrát měl družnou náladu a rád by si s kýmkoli vyměnil pár opileckých frází. Po chvíli dědek snahu o konverzaci omezil jen na obcházení všech hostů, tahal je za rukáv a než byl odehnán, stačil je informovat: za barem ten kluk - to je můj vnuk! Když mu konečně došlo, že si s nikým nepokecá, dřepnul si stranou sám ke stolu a jen tupě opile zíral. Danovi ho bylo líto, fofr už neměl a tak mu nalil vodku, postavil ji před něj a unaveně si přisedl k dědkovi. Ten zvedl ty svoje krhavý voči, podíval se na Dana vděčně a oznámil mu: za barem ten kluk - to je můj vnuk!